Co ukazuje ciferník astronomické sféry? Zdroj: http://www.kalendar.info/datacs/time/timehrhr.php?session=
A Zlacená ruka, ukazující středoevropský čas SEČ (případně letní čas) na ciferníku B a současně staročeský čas na ciferníku C. Podle obrázku je asi 11.30 SEČ nebo 16.40 staročeského času.
B Pevný ciferník pro SEČ; zlacená římská číslice XII dole značí půlnoc, XII nahoře znamená poledne.
C Pohyblivý ciferník pro staročeský čas, který se počítal od západu Slunce. Ciferník C pomalu kývá během roku tak, že gotická číslice 24 je vždy proti tomu místu na ciferníku B, jež odpovídá okamžiku západu Slunce; podle obrázku je to krátce před 19. hodinou.
D Zlacené oblouky s černými arabskými číslicemi značí tzv. „planetní hodiny”, jež měly význam pro astrology.
E ORTUS = východ (východní obzor). Nad touto čarou obzoru je modrá denní obloha, pod ní je hnědý pás svítání (AURORA). Protějškem jsou OCCASUS = západ a CREPUSCULUM = soumrak.
F Orlojní „Měsíc“ se pohybuje podél ekliptiky a ukazuje měsíční fáze. Poznáme i kdy Měsíc vychází a zapadá a kde je na obloze.
G Zlacené orlojní „Slunce“. Znázorňuje denní pohyb Slunce po obloze a rovněž roční pohyb Slunce po ekliptice znameními H zvířetníku (na obrázku je Slunce ve znamení Panny). Můžeme určovat i východy a západy Slunce na čáře obzoru.
H Prstenec ekliptiky se znaky zvířetníku se otočí kolem středu astronomické sféry za 1 hvězdný den.
J Na pevném ciferníku je uprostřed znázorněna Země – střed vesmíru podle geocentrické představy
K Ručička s hvězdou ukazuje na ciferníku B hvězdný čas
L Tmavý kruh představuje noční část oblohy.
Měření času:
Orloj ukazuje čtyři druhy času:
- tzv. čas staroněmecký, čili středoevropský
- tzv. čas staročeský
- tzv. čas nestejný, čili čas babylónský
- tzv. čas astronomický
Čas středoevropský (staroněmecký) ukazuje ho ukazatel – ručička, na které m je upevněno slunce. Je označen římskými číslicemi na obvodu sféry. Pravé poledne je XII nahoře, půlnoc XII dole. Hodiny nejsou rozděleny na minuty.
Čas staročeský – znázorňuje zlatá gotická čísla, umístěná na zvlášť ovládaném (mimo sféru) černém prstenci vně sféry. V tomto způsobu měření času den vlastně začíná západem slunce, tedy okamžikem, kdy pozlacená ruka ukazatele míří na cifru 24, umístěnou nad rozhraním OCCASUS-CREPUSCULUM (západ-soumrak). Přestože se doba západu slunce během roku neustále mění, prstenec s gotickými číslicemi od 1 – 24 se kývavým způsobem pohybuje, takže v době letního slunovratu, kdy slunce zapadá ve 20 hodin středoevropského času (jinými slovy v 8 hodin večer), je gotická číslice 24 proti římské VIII. V době rovnodennosti je proti římské VI – slunce zapadá v 18 hodin (v šest večer). Tedy se z postavení gotické číslice 24 vůči římským číslicím dá každý den vylíčit, kdy nastane západ slunce.
Čas babylónský (nestejný) tento způsob měření času je založen na principu rozdělení denního svitu vždy na 12 hodin , bez ohledu na roční období. Protože v létě je denního světla (bílého dne) daleko více, jsou v létě hodiny babylónského času mnohem delší než v zimě. Proto jsou arabské číslice, jimiž je znázorněn tento způsob měření času, namalovány pouze na horní, modré, tedy denní polovině sféry. Kromě toho úseky těchto jednotlivých 12 hodin (říká se jim také planetní) jsou na sféře označeny zlatými křivkami, zužujícími hodinové výseče směrem k středu sféry, kde se v zimě pohybuje slunce a tedy jimi prochází rychleji – v zimě je babylonská čili planetární hodina kratší. Toto měření sloužilo především potřebám astrologů, kteří podle něj zjišťovali, ve které hodině působí která planeta. Noční čas se neměřil.
Čas hvězdný ukazuje malá hvězdička - jarní bod na prodlouženém rameni zvířetníkového kříže. Ukazuje hvězdný čas na římských číslicích. Začíná se počítat, když jarní bod (hvězdička) prochází místním poledníkem.V den jarní rovnodennosti (21.3.) prochází jarní bodpoledníkem současně se Sluncem, pak se Slunce začíná zpožďovat a tím do podzimní rovnodennosti vznikne pozdíl 12 hodin. Proto se po 23. září přidává k odečteným hodinám na ciferníku ještě 12 hodin.